Jsme devítičlenná kapela hrající především na společenských akcích s tancem jako jsou plesy, taneční zábavy, svatby, oslavy narozenin apod. Jsme kapela až na výjimky amatérská. Tímto hrdým prohlášením nechceme omlouvat nižší kvalitu. Naopak tím chceme říci, že hrajeme rádi a proto to chceme dělat dobře.
Hrajeme pouze živě, nepoužíváme žádné předpřipravené podklady, které jsou dnes bohužel tak oblíbené. Výhodou je opravdový prožitek z živé hudby, kdy nemáte pocit, že vám hraje počítač doprovázený několika muzikanty. Na druhou stranu však nejsme ochotni hrát v nižším počtu a náš repertoár neobsahuje stovky písní. I tak se však repertoár snažíme udržovat dostatečně pestrý a obsáhlý.
Spokojenost publika je jednou z našich priorit. Váháte-li, zda jsme schopni splnit vaše požadavky, přečtěte si naše odpovědi na často kladené dotazy nebo nám napište.
Teresa Trnková tak trochu narušuje amatérskou povahu naší kapely. Je herečkou a šansoniérkou. Šanson zpívá tak přesvědčivě, že se jí kapelník ze začátku poněkud bál a ostýchal se ji oslovit. Ostych naštěstí netrval dlouho. Teresa přináší do kapely pěkné, ale interpretačně náročné písně. Díky tomu je pak mnohdy komplikované sehnat záskok. Je velkou obdivovatelkou basových sól.
Jakub Vyplel začal v kapele jako záskok za trombónistu. Posléze se pokusil do kapely proniknout jako hlavní zpěvák, až v ní skončil jakožto klávesista. Když se kapela rozhodla, že nutně potřebuje klávesy, rozhodl se Jakub tento nástroj zakoupit a vyřešit tuto situaci podle vzoru "dvě mouchy jednou ranou". V běžném životě je Jakub písařem. Napsal například několik divadelních her a písňových textů.
Martin Valeš je novinář. Výhodou této profese je, že je člověk zvyklý číst spoustu milých připomínek ke svému dílu a jak je dnes moderní, i ke své osobě. Na amatérského hudebníka vede celkem činorodý hudební život, kromě KMČ působí rovněž v kapelách Caktus Showband a Klagenfurt. Ale tak už to u baskytaristů, jakožto nedostatkových hudebníků, bývá.
Ondřej Hloušek o sobě tvrdí, že je bigbíťák. My však víme, že má zkušenosti s hraním v dechovce i folkové kapele a že mu nedělá problém prakticky jakýkoli žánr. Umí číst noty, což u bigbíťáků není zrovna v módě. Zvláštností však je, že hraje na bubny z not na trubku. Vytrvalé opakování jeho oblíbené věty "tady by byly potřeba klávesy" vedlo po několika letech k tomu, že je opravdu máme.
Jan Vondryska je dalším členem, který nám trochu kazí amatérskou reputaci tím, že se rozhodl z hudby udělat svůj denní chléb. Má dvě střední školy, což se v životě může hodit. Hraje v tolika kapelách, že to snad ani nelze vyjmenovat. V souvislosti s tím je třeba dodat, že nemá čas až tak často a na našich akcích jej můžete vidět a slyšet spíše vzácněji. I proto jsme raději angažovali tzv. "stabilní záskok".
Radek Stamenov, "stabilní záskok" na trubku je naopak hrdým amatérem tak jako většina kapely. Navzdory, ale možná spíše díky tomu je však postavou poměrně proslavenou (minimálně lokálně). Možná je to tím, že svůj hudební nástroj nosí všude s sebou a nebojí se jej použít na jakémkoli místě a v jakoukoli hodinu. Dále se nebojí improvizovaně zapojit do umělecké produkce jakékoli kapely, byť třeba jako tanečník.
Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne. A tak dlouho říkal Jan Trnka kapelníkovi, že by chtěl hrát s KMČ až jednou opravdu přišel. Rozhodujícím momentem bylo zakoupení baryton saxofonu, což je nástroj, kterému lze těžko odolat. Od té doby je naše kapela obohacena o zvuk parníku. Honza je zároveň velkým znalcem německého jazyka a díky tomu rozšiřuje slovní zásobu kapely o mnoho zvukomalebných pojmů.
Michal Wolf začal hrát v KMČ na baskřídlovku alias koryto. Posléze pořídil za levný peníz pístový trombón, na který hraje dodnes. Zřejmě to lépe vypadá. S Jakubem Vyplelem tak chvíli (do zakoupení kláves) tvořili efektní trombónovou sekci. Jeho specialitou je pouštění diskotékových hitů z minulého století. Stačí když se na malou chvilku dostane k aparatuře a již ho odtamtud nedostanete ani heverem.